fotografování za peníze – poprvé

Dnes poprvé píši další příspěvek na svůj blog, který je součástí mých webových stránek a dnes poprvé proto, protože jsem dala před nějakou dobou celému webu nový kabátek a musím se přiznat, že se mi moc líbí a že jsem se našla v tomto minimalistickém pojetí a taky se mi líbí to, že skvěle vypadá na mobilech a všech těch chytrých zařízeních a kromě pár věcí je už hotový, což je pro mě obrovská úleva. Ale o mém webu dnes nechci psát, to jen pro vysvětlení toho „poprvé“.

„Poprvé“ pro každého fotografa znamená, že dnes poprvé nafotí svatbu, děti, rodinu, těhulku nebo jinou událost.

Nebo dnes poprvé fotí za peníze.

Ze své vlastní zkušenosti vím, že fotit poprvé za peníze je velká událost. To, že si každý fotograf před tím projde peklem, jaké peníze si za focení říct a co vše za to nabídnout atd., to je nedílnou součástí procesu vývoje, který v žádném dobrém fotografovi vlastně nikdy neskončí, a to je dobře, ale já bych teď chtěla psát o tom momentu, kdy stojíte tváří v tvář reálnému a platícímu klientovi – poprvé. Vím, jak je to stresující záležitost, máte trému, možná už několik dní předem nemůžete pořádně spát a pořád si plánujete, co a jak budete fotit, v jakém pořadí, píšete si taháky, lovíte na internetu fotky jako inspirace a stejně máte pořád konečný pocit, že nevíte nic a netušíte, co tam budete s tím nebohým klientem dělat. Tímto „poprvé“ si určitě prošel každý fotograf, takže budiž vám útěchou, že v tom nejste sami a ani nikdy nebudete. V 90 % svoje „poprvé“ zažívá i klient, to je další útěcha a z mé zkušenosti jsou vyděšení víc, než byste čekali, opravdu! Pokud fotíte poprvé malé děti, tak to je asi nejlepší varianta pro vás, ty jsou většinou spontánní a neřiditelné a celé focení se odvíjí jaksi pod jejich taktovkou, takže vám nezbývá nic jiného, než lovit, lovit a pak doufat, že budete mít pár ostrých fotek 🙂 Pokud ale fotíte těhotnou ženu nebo novorozené miminko, tak tady už je to těžší. U tohoto fotografování to chce mít nějaký systém, plán, který funguje víceméně na všechny klienty a dá se lehce obměňovat podle momentální situace tak, abyste v něm na nic nezapomněli. Mně osobně trvalo možná víc jak 2 roky, než jsem si podobný systém vytvořila. Procházela jsem fázemi, kdy jsem měla před každým focením osypky, protože jsem netušila, jak začnu a konec byl pro mě sci-fi. Myslela jsem si, že podle toho, až klienta uvidím, tak se uvidí, ale to byla velká chyba, protože v momentě, kdy poprvé vidíte svého klienta, tak zjistíte, že vlastně nic nevíte…to je situace, kdy začnete improvizovat a postupně tak ztrácíte půdu pod nohama…po pár takových focení, jsem začala mít averzi a přestala jsem se těšit. A to jsem nechtěla. Přemýšlela jsem, jak z toho ven a zjistila jsem, že řešením je to udělat tak, abych to měla já jednoduché. Mimochodem, toto zjištění dodnes předávám na všech svých seminářích všem fotografům – dělejte to tak, abyste to měli jednoduché vy, klient se jen pak poveze na vaší vlně a bude spokojenost na obou stranách. Moje jednoduchost spočívala v sestavení permanentního taháku, který vytáhnu na každého klienta a podle něj pojedu. Měla jsem pár mých fotografií, které se mi líbily a pro které si ke mně klienti začali chodit a z těch jsem si udělala tzv. nebo jak tomu říkám já – technologický postup – a logicky je podle návaznosti na sebe postavila (návazností myslím – přechody do póz a vhodnost barevného pozadí k nim, např. že fotím první celou sérii na jedné barvě, pak přejdu na barvu další, nepřeskakuji) a také jsem si našla na internetu fotografie, které se mi líbily a které jsem si přála do focení zařadit. Prvně vznikl postup, který byl příliš velký a věděla jsem, že tohle nikdy během jednoho focení nezvládnu, ale párkrát jsem ho zkusila použít a až poté jsem vyřadila fotografie, které neměly smysl buď pro mě nebo pro klienta, myslím tím, že si je v 90 % nevybral. A tak jsem se pomalu dopracovala k finálnímu postupu, který používám dodnes při focení miminek a těhulek a s menšími drobnostmi jej obměňuji, podle nálady, touhy udělat něco jiného nebo klientova přání. Tím, že jsem tento tahák neustále opakovala při všech focení, tak jsem ho po čase už nepotřebovala, protože se mi nesmazatelně vryl do paměti. Kdybyste mě vzbudili o půlnoci, tak vám ho odříkám i pozpátku, i z prostředka na konec, nebo začátek jako když bičem mrská 🙂

A to je věc k nezaplacení.

Ti z vás, kteří u mě byli na semináři, takový tahák dostali a na živo viděli, jak se přenáší do praxe. A když ke mně přijdete za čas znova, pořád ho budu praktikovat, možná s nějakou obměnou, ale v principu bude pořád stejný. Pokud byste to chtěli vidět na vlastní oči, tak se přidejte a já vám vše moc ráda ukážu a vysvětlím.

Týká se to novorozeneckého semináře a těhotenského semináře (zde mám akutálně 1 volné místo na brzké pořádání).

Dnes jsem se opravdu poprvé po dlouhé době rozepsala a doufám, že vám bude tato moje zkušenost přínosem a pokud budete čelit svému „poprvé“, bude to pro vás hračka.

Tyto fotografie byly pořízeny na těhotenském semináři a jsou seřazeny tak, jak jsem je fotila, tedy přesně podle mého taháku.

Dokonalou vizáž této krásné těhulky, která byla mimochodem poprvé před objektivem se svým prvním bříškem, zajistila moje oblíbená

Jana Darmovzalová.

A ještě něco, poprvé po mnoha letech jsem nechala aktivní možnost psát komentáře, tak směle do toho!

2 komentáře
Komentář

Your email is never published or shared.

  • Adéla Č. - Katko, moc děkuji za tento článek. Díky němu jsem si uvědomila, že i takový profík jako vy jednou začínal! Mám za sebou prvních pár focení pro klienty a nikdy mě nenapadlo o tom takhle uvažovat, ale máte pravdu. Zatímco při focení s dětmi se mi vždy podařilo nějak zaimprovizovat, moje první focení těhulky bylo učiněné peklo! Už vím proč 🙂 Jinak jsem měla to štěstí pózovat vám na jednom ze seminářů těhotenské fotografie, takže přesně vím, co máte na mysli. Bude se hodit, díky 🙂 

  • admin - Adélo děkuji za reakci a jsem ráda, že jste se v tom našla, protože to k tomu patří 🙂 Přeji hodně trpělivých klientů a ať se vám daří 🙂

Menu