Sama jsem kdysi stála na tom prvním stupínku a byla ovládána strachy a bezmocí
Kolikrát jsem si říkala, že na to kašlu a jdu do Lidlu.
Kolikrát mi přišlo, že mě nikdo nevidí, nechce vidět, že nikdo ode mě nic nekoupí, nepřijde se fotit.
Pocit marnosti. Někdy vyhoření. Prokrastinace.

Znáš to?

Myslím že jo a snad tímto projde každý, kdo se rozhodne podnikat.
Ale ne každý do toho cíle dojde.

Proč tedy někdo jo a někdo ne?

• Protože je těžké na to být sám.
• Je těžké vše zjišťovat bez jakékoli pomoci.
• Je těžké čelit svým strachům a nemít někoho, kdo ti řekne, že to je ok.
• Je těžké nemít oporu, když věci nejdou podle plánu.
• Je těžké nevykašlat se na všechno, když ti nemá kdo připomenout, co vše už jsi udělal/a

Vše tohle jsem zažila a pochopila, že na to nemůžu být sama.

• Našla jsem si podporu.
• Člověka, který si tím vším už prošel.
• Ten mi pomohl tuto cestu projít bez zbytečných zkratek, které nikam nevedou a úseků, které by mě vyčerpávali.
• Šel se mnou a pořád mi ukazoval můj cíl a jak moc už jsem ušla.
• Byl tu pro mě, jako důkaz, že je to možné.

A to mě dovedlo až sem a já nyní, tuto zkušenost předávám tobě.
Jako tvůj průvodce, kámoš, parťák, kritik, učitel, partner.

A taky vím, že i když moc chceš, tak někdy tomu okolnosti nepomáhají.
Vždycky je možnost a jednu takovou tu pro tebe dnes a zítra mám.

Tak nestůj a pojď! SEM