+ Menu- Close

Když to nejde venku

Většina fotografů vám potvrdí, že nejraději fotí v přírodě, hlavně rodinné a dětské fotografie. Já to mám také tak. Ale někdy nastanou okolnosti, že to prostě venku nejde. Buď není dlouhodobě hezké počasí nebo se termínově nikdy celá rodina nedokáže sejít tak, aby všichni mohli v podvečer a ještě bylo hezky. Někdy ke mně přijíždí rodiny, co žijou v zahraničí a jsou tady u svých rodin jen na omezený čas. A v drtivé většině případů se nedá fotit venku v zimě. Myslím teď prosinec a další zimní měsíce, které se někdy protahují až do dubna. Pokud nastane jedna z výše uvedených okolností, řešením je fotografování v ateliéru. Uznávám, že pro malé děti je to celkem náročná disciplína, protože nemohou pobíhat jako venku a musí stát na určitém místě nebo se o to aspoň pokusit. Nejvíc dřiny nakonec odvedou rodiče, kteří je musí dokolečka vracet tam, kde mají být, hlídat, aby si nějak neublížily, něco nerozbily, neshodily atd. To se v přírodě kromě nějakého pádu na zem nestane.

Ale protože je to v daný moment jediné řešení, snažím se vždy focení v ateliéru usnadnit všem přítomným a dětem z toho pokud možno udělat zábavu.

Myslím si, že i v ateliéru se dají pořídit krásné, jednoduché a čisté fotografie, které dokáží vystihnout vše podstatné o lidech, kteří na nich jsou. Někdy mi přijdou dokonce i více emotivnější než ty z přírody, protože tam už je na fotografiích daleko více než jen samotní lidé.

Nicméně, posuďte sami 🙂


0 komentáře
Komentář

Your email is never published or shared.

    Líbí se vám moje práce?