+ Menu- Close
Montgomery

co nefotím (nebo jak to vlastně celé je)

před pár dny jsem vkládala příspěvek ohledně nového workshopu – fotografování těhotných a psala jsem v něm, úplně na závěr, že by každý měl fotit podle sebe, mít svůj styl, podle kterého si nás klienti vybírají, ale zároveň bychom měli zvládnout fotit především pro ně, tak, aby byli spokojení oni a nakonec i vy. musím říct, že se zdá, že to je věc téměř neslučitelná. pokud klient uvidí v mém portfoliu fotky v určitém stylu a líbí se mu, znamená to, že má stejný vkus jako já a tedy v momentě kdy přijde, očekává ode mne přesně takové fotky. tím pádem se mi nestává, že by přišel s úplně  jiným požadavkem. ale občas, velmi zřídka, ale přece jen, se stane, že přijde klient, který mou práci zná a i přesto by rád měl fotky takové, kterých by se ode mne nedočkal, pokud by si o ně neřekl. a tady vás v jeden moment postaví před věc, kterou si musíte v sobě vyřešit. dokážu tohle vyfotit? bude se mi to líbit? budu u toho dost kreativní když nevím jak to vlastně „uchopit“? chci to vůbec vlastně fotit? začnu asi od poslední otázky, jeslti to vůbec chci fotit…záleží na konkrétní situaci, pokud ten klient chce fotografie pouze takové, s kterými se neztotožňuji, resp. neumím je fotit, tak se mi to fotit nechce a klienta slušně odmítnu s tím, že tohle není moje parketa a necítila bych se v tom a pak by nejspíš nevznikly dobré fotky. pokud ale klient chce nafotit např. 80% fotografií v mém stylu a zbývajících 20% je jeho nápad a touha, tak proč ne. většinou zákazníka upozorním, že při těch 20% bude muset být hodně konkrétní a nenechávat to na mně, protože tohle prostě „nevidím“. ještě se mi nestalo, že by s tím měli problém, naopak, vřele to uvítali, protože tak vlastně byli i oni sami sobě autorem svých fotek 🙂 když budu upřímná, tak v době minulé, pokud by mne o tohle klient požádal, tak bych asi nevyhověla ani těmi 20%. měla jsem určitou dobu představu, že vše musí jít pouze ze mě. dnes, když se na to podívám zpětně, tak mi to přijde trošku egoistické…já budu spokojená na 100%, ale klient na 80%…ve finále, kdo si odnáší hotový produkt? klient. a odnáší si pouze 80%. teď jak je to černé na bílém, tak to vypadá najednou jasněji…to samozřejmě nechci! chci aby byl klient především spokojený, aby se někdy vrátil, doporučil mě svým známým…

pokud se teď už někdo lehce ztratil, jde o spokojenost oboustrannou, moji i klientovu, tzn. že v první řadě jde o můj styl, moji práci, moje podání a pokud klient vysloví nějaké své přání, které se se mnou neztotožňuje, ale nepřekračuje meze mé únosnosti, tak mu ráda vyhovím. a o to jde 🙂

a ještě jedna poznámka – jeslti jsou ty které fotky hezké, nehezké, je jen čistě subjektivní pocit diváka, který se na ně dívá – a přijde mi často smutné a zbytečné, když se k některé fotce někdo negativně vyjádří jen proto, že jemu se nelíbí – neshoduje se s jeho vkusem, myslím si, že to není slušné…

 

Líbí se vám moje práce?